Heslo Jednoty bratrské červen 2020: Ty sám znáš srdce všech lidí (1. Královská 8,39)

–

Král Šalomoun chválil Pána Boha dlouhou, ale překrásnou modlitbou při posvěcení jeruzalémského chrámu. Je úžasné, co všechno pověděl! Vyvyšuje Hospodina, ale současně se naléhavě přimlouvá za izraelský národ, kterému vládne.

Vyjadřuje nejen obdiv Pánu Bohu, ale vypočítává širokou škálu různých situací, do kterých se mohou Izraelci dostat. Několikrát se zde opakují slova: Vyslýchej a odpouštěj.

Úplný 39. verš z této kapitoly zní takto: Vyslyš v nebesích, v sídle, kde přebýváš, a odpusť, učiň a odplať každému podle všech jeho cest, neboť znáš jeho srdce – vždyť ty sám jediný znáš srdce všech lidských synů. (Český ekumenický překlad.)

V této modlitbě přiznává: Zhřeší-li proti tobě, neboť není člověka, který by nehřešil, a ty se na ně rozhněváš a vydáš je nepříteli … vyslyš v nebesích, v sídle, kde přebýváš, jejich modlitbu a prosbu a zjednej jim právo; odpusť svému lidu, čím proti tobě zhřešili, i všechna jejich provinění, kterých se proti tobě dopustili. Dej jim najít slitování u těch, kdo je zajali; ať se nad nimi slitují. (Verše 46, 49 a 50.)

Snad lze tuto modlitbu částečně srovnat s velekněžskou modlitbou Pána Ježíše, jak je zaznamenána v evangeliu Janově 17. kapitole. Máme nejlepšího přímluvce, lepšího než byl moudrý král Šalomoun. Pisatel epištoly k Židům napsal, že „Máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.“ (Žd 4,14.15)

V obou částech Bible – Starém i Novém Zákoně – lze vystopovat, že jedině Pán Bůh zná srdce všech lidí bez rozdílu. Zná i to moje. Je to úleva? Nebo mě to děsí? Naše srdce je úskočné. I my máme „dvojí srdce“ a někdy v něm objevíme skryté motivy a záměry. Šalomoun se přimlouvá za svůj lid u Hospodina. Přimlouvá se za každého, kdo se celým srdcem a celou duší vrací k Hospodinu. I my máme svého přímluvce. Vždyť Ježíš Kristus, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás. Ježíš Kristus je náš Přímluvce a Obhájce. On je ten, jehož krev očišťuje naše srdce.

Na jedné straně je to dobře, protože nám rozumí. Na druhé straně se toho děsíme, protože nikdo není spravedlivý. Všichni jsme hřešili a hřešíme. Ale Bůh se nad námi sklonil a v Ježíši Kristu, Jeho Synu, se nad námi slitoval a je ochoten odpouštět naše hříchy. Proto prosme s autorem Žalmu 139,23.24: „Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!“

Děkujme Pánu Ježíši, že On zná nejlépe naše srdce a rozumí nám, slitovává se nad námi, přijímá nás. Všechny, kteří mu věří, jednou přijme do věčného života a do své slávy.

Jaromír Vlček s přispěním Jolany Kružíkové z Evangelické církve metodistické