Heslo Jednoty bratrské říjen 2020: Usilujte o pokoj toho města, do něhož jsem vás přestěhoval, modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho pokoji i vy budete mít pokoj. (Jeremjáš 29,7)
–
Prorok Jeremjáš to v životě neměl příliš lehké. Prožil mnoho těžkých chvil. Právě proto se nestačíme divit jeho slovům. Lid Izraelský byl odveden pro svoji nevěrnost vůči Hospodinu do babylonského zajetí. Nebylo to na rok či dva. To by se snad dalo přežít. Zajetí však trvalo kolem 60 let, což je dosti dlouhá doba. (Komunistická totalita v Československu trvala asi 42 let.) Do zajetí byla odvlečena náboženská a kulturní elita národa.
Přesto slyší přesídlenci zvláštní slovo. Nejsou opuštěni Hospodinem, protože na ně myslí a posílá k nim své Slovo. (Prosím, přečtěte si celou 29. kapitolu.) Lidé musí počítat s delším pobytem. Když tam budou žít, mají počítat, že tam budou žít se vším všudy: mají stavět domy, budovat zahrady, ženit se, vychovávat děti a co je zvláštního: mají usilovat o pokoj těch míst, kde budou žít. Mají se modlit za své sousedy, protože společně budou žít v pokoji.
Až toto všechno skončí, vrátí se zpět do judské země. Ale teď jde o jejich budoucnost. Výzva k modlitbám za své utlačovatele není výzvou ke kompromisům ani ke kolaboraci, ale k pokání. Vždyť byli odvedeni do zajetí kvůli svým proviněním a hříchům, kterými projevovali neúctu k Bohu. Zajetí není katastrofa, ale důsledek a trest za hřích a neposlušný život.
V období Nové smlouvy, po smírčí oběti Pána Ježíše za hříchy celého světa – i za naše – jsme vyzváni apoštolem Pavlem k modlitbám těmito slovy: Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. (1 Tm 2,1.2)
Napadá mne při tom píseň 17 z Křesťanského kancionálu, kterou bychom měli častěji zpívat:
Kéž bychom to uměli zpívat písně chvály, i když se nám nedaří vše, jak jsme si přáli.
Kéž bychom svou písničkou mohli lidem říci, že je může potěšit Pán Bůh milující.
Pavel seděl v žaláři, nohy v těžké kládě, třebaže byl bez viny, nenadával vládě. Do tmavého vězení nerad šel by býval, to však na tom nemění, že si v poutech zpíval.
Je to dobrá výzva i pro nás, abychom se přimlouvali za vedení našeho státu. Za vládu, parlament, za hejtmany, starosty. Za všechny, kteří pečují o to, že máme jídlo, pití, lékaře a zdravotníky, pracovníky v elektrárnách, vodárnách, plynárnách, dopravě i různorodých službách.
Všechno dobré dání je z Páně milosti, nuž, děkujme, nuž děkujme a důvěřujme v něj! (Z písně 62 starého Křesťanského kancionálu.)
Jaromír Vlček