Heslo Jednoty bratrské prosinec 2020: Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi?(Izaiáš 58,7)

–

Izajášovo proroctví, zejména jeho druhá část, je vnímána křesťany jako
starozákonní evangelium. Je to i v dnešní době starověká radostná zpráva. Prorok
Izajáš dosti často klade izraelskému národu i křesťanům různé otázky. V prosincovém
heslu jsou to otázky čtyři. Dotýkají se každého z nás a přiznejme si, že si s nimi
nevíme rady. Do nedávna jsme se ve většině případů měli nadmíru dobře, ale
s příchodem koronaviru se to zřejmě změní. Přesto žijí mezi námi lidé na hranici
chudoby.
Kapitola, z níž je vylosováno toto heslo, se zabývá půstem. Většinou je půst
zaměřen na zřeknutí se jídla, případně pití. Mohli bychom půst vztáhnout na odříkání
všeho, co máme rádi a čeho se neradi odříkáme. Může to být zřeknutí se sledovat
všechno, co zaměstnává naši mysl: rozhlasu, televize, internetu, tisku, Facebooku,
Istragramu, Twitteru. Samozřejmě lze do něho zahrnout i další skutečnosti.
Vstoupli jsme do letošního Adventu a tím se připravujeme na krásné vánoční
svátky. Sháníme dárky, chceme to nejlepší pro naše děti, rodinu nebo přátele, chceme
prožít pohodu a děláme vše proto, abychom si tuto pohodu náležitě užili i za cenu
finančních, fyzických i psychických ztrát.
Přečtěme si tento text znovu a přemýšlejme o něm. Chceme se rozdělit
s potřebnými aspoň o něco, co by jim pomohlo zpříjemnit další část jejich života nebo
aspoň Vánoce? Nebýt netečnými k vlastní krvi, k příslušníkům našeho národa? Mít více
pochopení pro druhé. Pán Ježíš řekl, že mezi sebou budeme mít chudé vždycky. Vdova
dala do chrámové pokladnice to, co měla. Bohatí lidé jsou zahleděni do sebe a jednou
jim bohatství nebude k ničemu.
Od půstu není daleko k oběti. Oběť je to, co dáváme dobrovolně a z lásky, a nic
za to nechceme. Od oběti není daleko k daru a dávání. Pán Bůh je nadmíru bohatý ve
svém milosrdenství a lásce. Z lásky k celému světu nám daroval svého Syna. Stalo se
to v Betlémě. Tuto událost si připomínáme o Vánocích. Je to skutečně největší dar
tomuto světu. Pán Ježíš nám ukázal, jak máme žít. Později Ježíšovo učení rozvinul ap.
Pavel, který napsal také toto: Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo
rozdává, ať dává upřímně. (List Římanům 12,8)
Přeji všem čtenářům tohoto webu, přátelům a členům sboru Církve bratrské
Podblanicko radost, pokoj a všechno dobré od Pána Ježíše. V Adventu, o Vánocích i
v novém roce 2021.
Jaromír Vlček