Heslo Jednoty bratrské únor 2022: Hněváte-li se, nehřešte. Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce. Efezským 4,26

Jaromír Vlček

Hněv je prudké rozhorlení. Lidský hněv je silné vzrušení mysli spojené s odporem k člověku, který nám ublížil, zradil, nedodržel slovo, slíbil, ale nesplnil. Způsobil nám křivdu.

Hněváme se i na sebe, že jsme nešikovní, že jsme neudělali, co jsme měli, neměli jsme k tomu sílu. V životě máme mnoho důvodů hněvat se, jde o oprávněnou reakci na jednání především druhých. Z rozhořčení nad zlem nesmí vzniknout trvalá nenávist.

Přitom nás Slovo Boží varuje, abychom nepropadli nenávisti, která nás může stát přátelství nebo i manželství. Narušené vztahy se těžko obnovují. Jediný lék je odpuštění, umět je nabídnout, podávat ruku jako první. Hněvat se můžeme, ale nemělo by to být dlouho. Apoštol radí: do večera. Se západem slunce by měl skončit náš hněv.

Když se na nás hněvá někdo jiný, zkusme mu odpustit. V modlitbě Páně prosíme, odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. Pán Ježíš jde ještě dále, když pověděl: „Jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.“ (Mt 6,14.15) Z vlastní zkušenosti vím, jak je to nesnadné! Když jsem se začal modlit za ty, kdo mi ublížili, bylo po nenávisti.

Pavel napsal Koloským pozoruhodná slova, kterými se máme řídit:

„Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni.“ (Ko 3,13-15)

Někdy se snažíme prosadit své názory způsobem, který může být za hranicí slušného jednání. Pro ty má radu Jakub 1,19-20: „Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš.“