Heslo Jednoty bratrské duben 2025: Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil? Lukáš 24,32

Jaromír Vlček

Objevme znovu společně překrásný příběh o dvou učednících jdoucích do Emaus v neděli, kdy byl vzkříšen Pán Ježíš. Je tak krásný a vzrušující zároveň, že bychom si jej měli přečíst celý. Cesta do Emaus byla 3 hodiny dlouhá a dva poutnici probírali ze všech možných úhlů, co se v uplynulých dnech stalo. Po cestě se k nim přidal ten, o kterém mluvili, ale oni ho nepoznali. Byli tak zabráni do rozhovoru, že si nevšimli, kdo se k nim přidal. Svěřili mu dokonce, že některé ženy ho viděly vzkříšeného. Muž, kterého nepoznali jim vytkl jejich nechápavost a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma. (v. 27). To byl výklad, to bylo vyučování! Tak dychtivě ho poslouchali! Už se schylovalo k večeru, a proto ho začali přemlouvat, aby s nimi vešel do domu. Ochotně jejich pozvání přijal, začal lámat chléb, za který poděkoval a dal jim jíst. Najednou ho poznali, ale on jim zmizel s očí.

Poutnici si uvědomili jednu skutečnost: Proto nám bylo tak dobře u srdce, když s námi na cestě mluvil a vykládal nám smysl proroctví.“ (SNC)

Jakmile poutníci do Emaus Pána Ježíše poznali, znovu se vydali na cestu. Zase šli 3 hodiny a nedbali na únavu a možná na tmu, ale šli s radostí, aby ostatním řekli nádhernou zprávu o neméně nádherném setkání se vzkříšeným Pánem Ježíšem. Když jim o tom vyprávěli, stál tu on sám uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám.“.

Prosím, dočtěme si tento nádherný velikonoční příběh a přemýšlejme o něm.

Když k nám promluví Boží Slovo, je to jako balzám pro naši hladovou a unavenou duši. Tak je tomu vždy, když přemýšlíme, čteme nebo slyšíme Boží Slovo, které je slovem vedoucím do věčného života. Je slovem, které nás provází životem. Přijímejme je, jako je přijali dva poutníci, kteří šli z Jeruzaléma do Emaus a zase zpátky. Bylo to proto, aby se rozdělili o svou zkušenost se vzkříšeným Pánem Ježíšem s ostatními.