Heslo Jednoty bratrské srpen 2023: Neboť ty jsi má pomoc, a proto ve stínu tvých křídel se budu radovat. Žalm 63,8 Fischlův překlad

Jaromír Vlček

–

Žalm 63 vznikl, když David pobýval v judské poušti. Je to modlitba, která je nádherným svědectvím o všem, co prožíval.  David vyznává, že Boží milosrdenství je lepší než život. Je to úžasné, jak se i k nám Pán Bůh sklání.

Každý překlad Bible, ale i tohoto žalmu je současně výkladem. Překladatel Viktor Fischl uvádí tento text v přítomném čase, zatímco všechny ostatní překlady jej uvádějí v čase minulém. Obojí je správné, protože Pán Bůh se přiznává ke všem, kteří mu věří nejen čase minulém, ale i čase přítomném.

Mám tento žalm ve velké oblibě a tento verš mám zarámovaný s krásnou kyticí růží, kterou nakreslila jedna sestra z našeho sboru před více, než 50 lety. Původně byl věnován mému tatínkovi k 60. narozeninám. V překladu bratří kralických zní takto: Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu. Překlad MUDr. Jana Zemana je poněkud jiný: Vždyť jsi mi býval ku pomoci a ve stínu tvých perutí mohu jásat.

Co tím chtěl David vyjádřit? Pokud jde o minulost, říká, že to bylo kdysi dávno, možná hodně dávno. Už si to přesně nepamatuji, jak to bylo, ale nikdy jsem na to nezapomněl. Často jsi mi byl nablízku a pomáhal jsi mi. Mohu ve stínu tvých křídel, Bože, prozpěvovat a jásat, že ses ke mně skláněl a doposud skláníš. Nebylo to jen včera nebo vloni, či před 50 lety, ale je tomu tak dodnes. Pomáhal jsi mi a pomáháš stále, je na Tebe spolehnutí! Je úžasné, že Bůh je stále stejný, včera, dnes i navěky.

V žalmu 103 jsme vyzývání: Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.

Ve chvílích, kdy jsme sevřeni úzkostmi, starostmi nebo žalem, čtěme žalmy a děkujme, Pánu Bohu za to, že je nám nablízku v každém okamžiku našeho života. Právem ho můžeme oslavovat prozpěvováním a jásotem, neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení! (Ž 100,5)