Heslo Jednoty bratrské červenec 2020: Hospodinův anděl se Eliáše dotkl a řekl: „Vstaň a jez, máš před sebou dlouhou cestu!“ (1. Královská 19,7)

–

Elijášův příběh dobře znají všichni čtenáři biblických příběhů. Prorok Elijáš je příkladem věrného Božího služebníka, který plní beze zbytku Boží příkazy. Co z toho měl? Jedině protivenství. Je na konci svých sil a utíká před bezbožnou královnou Jezábel. Vyčerpán zklamáním a zoufalstvím, že se mu nepodařilo odvrátit Izraelce od modloslužby, usíná pod trnitým keřem. Anděl ho probudil a vyzval k jídlu a pití, ale po něm znovu ulehl a usnul. Anděl ho probudí podruhé a řekne mu: „Vstaň a jez, máš před sebou dlouhou cestu!“

Eliáš jde po tomto jídle 40 dní a 40 nocí až na Boží horu Oréb, kde se setkává s Hospodinem. Pán Bůh je Bohem zázraků, proto se nedivme, jak je to možné. Nabízí se nám srovnání s posilujícím pokrmem many, která padala každé ráno po dlouhých 40 let a sytila celý národ. (Zkusme si spočítat, jaké to bylo ohromné množství!)

Návrat na horu Oréb je návratem věrného, ale životními zkušenostmi zdeptaného proroka k pramenu víry, za kterou bojoval.

Život každého člověka věřícího v Boha není vždy jednoduchý a přímočarý. Provází jej dny radostné i skličující, dny ve zdraví i nemoci, radosti i smutku, dnů slávy i příkoří. Stává se, že přicházejí dny, kdy jsme doslova na dně svých sil. Co s tím? Čtěme Bibli, zejména Žalmy, ale i zejména 2. list Pavlův do Korintu. Apoštolové „Všude posilovali učedníky a povzbuzovali je, aby vytrvali ve víře; říkali jim: „Musíme projít mnohým utrpením, než vejdeme do Božího království.“ (Sk 14,22)

Každý z nás prochází někdy dlouhou cestou bolestí, nemocí, zklamáním, nedobrými vztahy (které jsme někdy nezavinili).

Švédský farář Nils Bolander napsal tato slova:

„Takové dny přece musejí nastat: Zlé dny, řezavě ledové dny, bez obzoru, bez hranic, bez zvuku.

Takové dny, kdy se všecko spikne proti tobě, kdy tě v sevřeném průvodu

dostihnou zklamání – kdy starosti pořádají májovou slavnost právě pod tvými okny.

Takové dny přece mohou nastat. Ale v takových dnech zůstávejme nablízku Tomu, který proměnil večer největšího nezdaru v nejzářivější vítězné jitro.“

Cesta našeho života je dlouhá. Proto se syťme Božím Slovem, abychom měli sílu a vytrvalost jít po této dlouhé cestě, která končí ne na Orébu, ale v příbytcích, které pro nás chystá Pán Ježíš. (Když se po 70 či 80 letech života ohlédneme zpět, zjistíme, že velmi rychle uběhla.)

Boží Slovo nás vede k vytrvalosti, byť se nám zdá, že je bez konce, bez světla na konci tunelu. Prožíváme i velice nesnadné situace, ale na konci cesty nás čeká jistota, o které čteme ve Zjevení Janově: A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“ Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, všecko tvořím nové.“ A řekl: „Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.“ (21,3-5)

Jaromír Vlček